Od pigmentů po třpytivé paletky. Česká umělkyně Panophobia vyrábí okouzlující akvarelové barvy

Existují barvy, které nejsou jen odstínem na papíře, ale nesou v sobě příběh, atmosféru a emoci. Přesně takové ručně míchané akvarelové barvy vytváří česká umělkyně Panophobia - vlastním jménem Olga Pavlišová. Její třpytivé paletky nás okouzlily na letošním Papír Festu, odkud jsme si odnesli hned několik kousků a při malování objevili jejich skutečné kouzlo.

V exkluzivním rozhovoru vám odhalíme její cestu od prvních experimentů s pigmenty, až po vlastní e-shop. Dozvíte se, jak vznikají originální barvy, které inspirují umělce i milovníky fantasy a temnější estetiky, a také proč je pro Olgu výroba každého odstínu takovým malým rituálem. Přečtěte si celý rozhovor a inspirujte se příběhem barev i osobní cestou mladé talentované umělkyně, jejíž tvorba se stala zároveň i její srdeční záležitostí.

Na Papír Festu nás vaše barvy okouzlily – jak dlouhá byla cesta k tomu, že jste je začala sama vyrábět?

Od té chvíle, kdy jsem poprvé objevila třpytivé akvarely a zjistila, že si je někdo dokáže sám vyrábět, to vlastně tak dlouhá cesta nebyla. Nejnáročnější ve výsledku bylo zjistit, jak celý ten proces výroby funguje a naučit se, nebo přesněji vyzkoumat to - protože v té době ještě nikde žádné návody, co by přesně uváděly postupy a složení nebyly. Něco se dalo najít v knihách, ale jednalo se o staré recepty a já jsem chtěla složení aktualizovat a oživit, samozřejmě ale s ohledem a pokorou k původním recepturám.

Vzpomenete si, co vás inspirovalo úplně na začátku? Kde jste se naučila základy míchání akvarelových barev?

Inspirovaly mě barvy od zahraničních tvůrců – tenkrát jsem na jejich barvy musela číhat, protože byly hned vyprodané. Navíc stály dost peněz, a ještě se na ně čekalo dlouho, protože se posílaly přes půl světa. Zaujalo mě, jaké barvy dokáží vyrobit, ale vždycky mi u těch barev chyběla nějaká hloubka, byly to zkrátka jen barvy. Druhým takovým momentem bylo, když jeden z vyučujících na hodině malby zmiňoval, že dostal na Vánoce pigmenty a že už se těší, až si z nich namíchá barvy a bude je testovat. Secvaklo to v pravou chvíli a hned jsem začala shánět návody, knihy, všechno, co by mi pomohlo pochopit proces výroby akvarelů. Většina návodů na internetu ale byla velmi vágní – v každém byly uvedené úplně jiné poměry, a hlavně nevysvětlovaly celý postup. Knihy byly o něco lepší, ale při otázce poměrů byly taky pouze přibližné, a navíc recepty byly tvořené starými mistry, kteří míchali klasické akvarely, a ne třpytivé akvarely ze syntetických pigmentů. Takže jsem se pustila do vlastního výzkumu a testování různých poměrů surovin v pojivu. Vzala jsem si základy receptů od starých mistrů a upravila je pro své barvy tak, aby vyhovovaly požadavkům dnešních umělců. Od svých zákazníků mám skvělé reakce například na vůni mých barev, což je právě jedna drobných vychytávek mého pojiva.

Vyrábíte barvy ručně a v malých sériích – jak vypadá samotný proces? Máte oblíbenou fázi tvorby?

Pokud vynechám samotné vaření pojiva, proces začíná u inspirace. Někdy je to momentální nálada, jindy téma, které mě fascinuje. Snažím se, aby každá barva vyprávěla příběh a navodila konkrétní atmosféru. Barvami se dá vyjádřit mnohem víc, než se zdá, a právě s tím si ráda hraju. Když zpracovávám rozsáhlejší téma, vybírám odstíny a pigmenty tak, aby do sebe ladily nejen vizuálně, ale i významově. Hledám názvy, které sedí do celého konceptu a zároveň vystihují samotné barvy. Je to jedna z nejkreativnějších částí celého procesu a asi i moje nejoblíbenější. Tedy hned po tom, kdy už je hotová paletka připravená vydat se do světa. Jakmile mám koncept jasný, přichází na řadu samotná výroba. Například malá paletka se šesti barvami mi zabere zhruba měsíc intenzivní práce. Většinou ale pracuju paralelně na několika kolekcích a dalších akvarelových drobnostech. Nakonec přichází fáze focení, úprav fotek, tvorby vzorníků a nahrávání na e-shop. Každá kolekce dostává vlastní prostor i v rámci marketingu, ale to už je zase jiný příběh.

Jak dlouho se této tvorbě věnujete naplno?

Začala jsem ještě při studiu na vysoké škole a zamilovala jsem si to natolik, že jsem ze školy odešla a naplno se začala věnovat barvám. Vždycky mě ale lákalo vytvářet něco neobyčejného, a navíc jsem ráda malovala s akvarelem, tak se to hezky spojilo.

Název PANOPHOBIA zní tajemně a silně zároveň – jak vznikl?

Tenhle název jsem vymyslela už na střední škole. Tehdy jsem měla pocit, že jako umělec bych si měla najít nějaké jméno, pod kterým budu tvořit. Líbilo se mi, že to slovo zní silně a zároveň trochu tajemně, a že v sobě nese i protiklad. V té době jsem chtěla dělat všechno: malovat, vyrábět šperky, šít... ale zároveň mě děsily větší výzvy, které to všechno obnášelo.

Panophobia pro mě tehdy znamenala připomínku, že když se něčeho bojím, můžu se tomu postavit. Strach je přirozený, ale nemá mít hlavní slovo. A právě to bych ráda předala dál. Pokud se bojíte malovat, máte pocit, že něco neumíte, nebo že to nezvládnete – nenechte se tím zastavit, vzpomeňte si na Panophobii.

Věnujete se výrobě akvarelových barev naplno jako své hlavní profesi, nebo je to zatím spíše srdcovka?

Ano, je to moje hlavní profese, srdcová ❤

Jaké byly vaše podnikatelské začátky? Ty bývají často plné výzev. Jak jste to měla vy?

Určitě to nebylo úplně jednoduché, ale od začátku jsem měla pocit, že je to moje cesta – a tak jsem do toho skočila rovnou po hlavě. Většinu úspor jsem investovala do materiálu a sebevzdělávání a pustila se do práce. Všechno, co je k podnikání potřeba, jsem se učila za pochodu. Bylo to jako když vás hodí do vody a vy se učíte plavat – mezi objednávkami, výrobou a administrativou. Zároveň jsem nikdy nešla do ničeho naslepo. Mám tendenci si o každém tématu načíst tolik informací, že by z toho leckdy mohl být semestrální kurz.

Vaše barvy mají velmi specifickou atmosféru a poctivý rukopis, který se tu jen tak nevidí. Jak to vnímáte vy třeba i z pohledu konkurence?

Na střední škole, když jsme dělali propagační leták na ZOO mi vyučující řekl, že musím být za každou cenu temná, a vlastně to vystihl. Všechno, co vyrábím, vychází ze mě a z toho co mám ráda, nebo mi je blízké. Často, hlavně když se s lidmi potkávám osobně na akcích, si pochvalují názvy barev a témata/atmosféru, kterou předávají – a to je přesně to, o co se s barvami snažím. Mají být inspirací, podporou a nástrojem se kterým se tvoří kouzla na papíře s lehkostí. U konkurence často vídám jen barevné paletky, které nevypráví příběhy a v tom jsou mé barvy jiné.

Ano, je potřeba se odlišit. Asi i proto má vaše tvorba má silnou atmosféru. Vnímáte ji jako součást určitého stylu nebo komunity?

Moje tvorba často oslovuje lidi, kteří mají blízko k fantasy, tajemným příběhům, temnější nebo nostalgické estetice. Třeba jako je svět Zaklínače, inspirace Lovecraftem, čarodějnictvím nebo atmosférou Light a Dark Academia. Rozhodně to ale není jediná cesta, jak k ní najít vztah. Často mou tvorbu ocení i ti, kdo o těchto směrech nikdy neslyšeli, jednoduše proto, že je v ní něco, co v nich rezonuje.

Nejde totiž jen o odkazy na konkrétní témata, ale o celkovou atmosféru, emoci, osobní prožitek. Umění má sílu mluvit k lidem napříč žánry i zkušenostmi a pokud v mé tvorbě někdo objeví kousek svého světa, pak dává smysl všechno, co do ní vkládám.

Máte mezi svými barevnými odstíny oblíbence? Je některý z nich spojený s nějakou zajímavou historkou z procesu výroby?

Je těžké najít takové barvy, které bych měla raději než ostatní. Baví mě, jak se barvy chovají na papíře – někdy si mohou být na první pohled podobné, stačí ale trochu jiný úhel a hned je vidět rozdíl. Osobně mám ráda hodně syté a třpytivé odstíny, proto mě i v poslední době tolik uchvátily chromové akvarely a podle objednávek vidím, že v tom nejsem sama.

Zajímavou historku bych měla k odstínu Leshy. Když jsem ho míchala, pořád mi z toho nevycházela barva, kterou jsem si představovala. Nakonec jsem barvu vytvořila ze šesti různých pigmentů – a tím se stala barvou s nejsložitější recepturou ze stálé nabídky. U limitovaných edic ale často kombinuji více pigmentů volněji a intuitivně, takže tam bývá složení ještě rozmanitější, ale vznikne vždy jen pár kusů barev.

Jakým způsobem dáváte o své tvorbě vědět? Mohou Vás lidé potkat někde osobně?

Nejvíc ze své tvorby sdílím na Instagramu, kde ukazuji proces, novinky i zákulisí. Posílám taky newsletter – takové krátké dopisy pro všechny, kdo se zajímají o barvy, inspiraci nebo zákulisí tvorby a aktuálně pracuji i na blogu, kde chci jít v některých tématech opravdu do hloubky, obzvlášť pokud jde o akvarel, pigmenty a vše, co se kolem toho točí.

Naživo se občas objevím na akcích, jako byl třeba Papír Fest a vždycky mě potěší, když se tam potkám s někým, kdo mě sleduje online.

Kde všude jsou vaše barvy k zakoupení?

Aktuálně jsou dostupné pouze na mém e-shopu www.panophobia.cz a na Etsy.

Spolupracujete třeba i s jinými tvůrci nebo prodejci?

Ano, spolupracuji s několika zahraničními umělci, kteří používají mé barvy na svých obrazech, z českých tvůrců jsem spolupracovala například s EnneiART, která mi dělala rozkošné keramické paletky pro barvy, a nějaké věcičky momentálně plánuji i s OZDOBENO. Jsem otevřená propojení s tvůrci, umělci i prodejci. Baví mě, když se spojí různé světy a vznikne z toho něco nového a osobitého. Věřím, že takové spolupráce mají kouzlo a sílu ukázat tvorbu z nečekaného úhlu.

Kromě akvarelových barev vyrábíte i svíčky a další doplňky. Je to vaše další srdcovka?

Rozhodně ano, svíčky i další doplňky jsou moje srdcovka už od střední školy, kdy jsem si začala vyrábět vlastní svíčky a přírodní kosmetiku. Kosmetice se teď sice nevěnuji, ale do budoucna by mě lákalo propojit ji s výtvarnou tvorbou. Třeba skrze tematické kolekce, vůně ladící s náladou barev nebo sladěný obalový design.

Na svíčkách mě baví jejich komplexnost. Každý detail od výběru vosku, vůně a tvaru až po barvu, etiketu a celkovou prezentaci tvoří dohromady silný smyslový a vizuální zážitek. Je to jako vytvořit malou scénu uzavřenou v jediném předmětu. A právě tahle kombinace technického provedení a estetiky mě na tom fascinuje nejvíc.

Máte v plánu představit nějaké novinky, které by potěšily vaše příznivce?

Na podzim a na zimu plánuji nové tematické kolekce, na kterých právě pracuji. Mimo barvy chystám rozšířit sortiment i o další papírenské produkty. Určitě je na co se těšit.

A kde Vás můžeme v nejbližší době potkat osobně? Popřípadě jaké máte plány do budoucna? Pokud nejsou tajné :)

Naživo se zatím účastním jen vybraných akcí, kde cítím, že moje produkty opravdu zapadnou. Letos to byl jarní Papír Fest a doufám, že se potkáme i na podzimní edici. Jinou akci teď naplánovanou nemám, ale nechávám si prostor, třeba ještě něco hezkého přijde.

Moc bych si přála, aby se moje produkty objevily i v kamenných prodejnách. Věřím, že spoustě lidí by udělalo radost mít možnost si je osahat naživo, vyzkoušet si barvy, přivonět ke svíčkám... To jsou zážitky, které obrázky na e-shopu zkrátka nenahradí. Tak snad se to podaří. Teď, když jsem to řekla nahlas, budu mít o důvod víc to dotáhnout.

Děkujeme za inspirativní rozhovor

Olgo, moc Vám děkujeme za milý a inspirativní rozhovor a přejeme, ať se Vám podaří naplnit všechny plány i sny – ať už půjde o nové třpytivé paletky, nebo o cestu do kamenných obchodů. Věříme, že Vaše barvy budou i nadále rozdávat radost a otevírat světy fantazie každému, kdo se s nimi setká :). Děkujeme